Sourozenecká láska a jiná neštěstí: 1.kapitola

4. března 2012 v 7:31 | Lilly |  Povídky
/// No sice to není o TVD, ale je to trošku přepsaná skutečnost, stalo se ...Psala jsem to já Lilly, tak snad se vám bude líbit :) povídka má 3.kapitoly a tady je ta první ;) ///


Jednoho krásného slunečného dne se mladá dívka jménem Lilly vydala do školy. Po cestě potkala svou nejlepší kamarádku Michelle, tak šly spolu. "Michelle jak se má tvůj bráška?" zeptala jsem se zájmem, protože i já k němu citím sesterskou lásku. "Ale ano má se dobře díky, a pozdravuje tě, a říká že by ses měla k nám co nejdřív stavit," odpověděla a usmála se na mě. "Jé tak to zítra po škole příjdu," s úsměvem ji odpovím a obě pokračuje směrem k naší zastaralé škole. Jsme kámošky už od narození i s jejím starším bráškou Michalem se znám dlouho, proto ho mám ráda jako sestra. Po škole jsem se rozloučila s Michelle a běžela rychle domů, protože jsem slíbila mamce, že pouklízím než k nám příjde jedna její kámoška.....




1.kapitola



Ráno jsem se probudila už docela brzy, oblékla jsem se a šla do koupelny, ale když jsem si čistila zuby, uslyšela jsem telefon, bežela jsem k němu a zvedla ho. Do něho mluvila nesrozumitelně, vyplašená, vynervovaná a uplakaná Michelle... "Michelle, co se stalo, ale postupně a klidně..." řekla jsem ji a vzbouřila se ve mně vlna paniky. "Michal utekl pryč z domu..." odpověděla a popotahovala. " Michelle, hned jsem u tebe.." řekla jsem a položila telefon, vzala věci a utíkala rychle z domů za Michelle, která má dům asi 5 bloků od našeho. Zazvonila jsem a čekala než mi příjde někdo otevřít. Otevřela mi Michelle a hned jak mě uviděla rozbrečela se. Objala jsem ji a silně stiskla. " Michelle co se stalo??" zeptala jsem se a podívala se jí do očí. " Pojď dál," řekla a popotáhla. Vejdu dovnitř, sednu si na pohovku a dívám se na Michelle. "Včera se Michal..." začala mluvit a pořád se jí chtělo brečet. "Pohádal s taťkou, on ho obvinil, že může za to, že propadá z matiky, a vrazil mu facku. Michal se naštval, ale nedal to znát. Dneska když jsem se probudila, jeho postel byla prázdná a ležel na ní jenom tenhle dopis," ukázala mi ho a já začala číst. "Milá Michelle, promiň, ale musím tohle udělat, nemá to cenu se s ním hádat a proto odcházím z domu. Moc pozdravuj Lilly a nebojte se o mě, budu v pořádku, miluju vás." jak jsem dočetla pohlédla jsem z dopisu na Michelle a v očích se mi zaleskly slzy. Přišla jsem k Michelle, objala ji a řekla, "Neboj se on bude v pořádku," ale sama sem si tím jistá nebyla a měla jsem divný pocit.



Ten den jsme s Michelle nešly vůbec do školy, jenom jsme seděli na posteli u ní v pokoji a brečely. Její rodiče byli pryč. Teda její otec byl v práci a její matka bydlí jinde, jsou rozvedení a Michelle je teď zrovna u otce. Utěšovala jsem Michelle, až do té doby než jsme obě usnuly. Vzbudily jsme se až na druhý den což byla středa ráno. Nanídaly jsme se a šly spolu do školy, aby nás nikdo nepodezříval a nevyzvídal, že se něco stalo. Tak tak jsme celý den ve škole vydržely, ale obě jsme byly celé mimo realitu. V literatuře mě učitelka vyvolala k tabuli, jenže já jsem byla úplně mimo, takže jsem nic nevěděla a dostala jsem za pět. Šla jsem si sednout a cestou k lavici jsem mrkla na Michelle. Po škole jsem doprovodila Michelle domů, a řekla, že jak bude něco nového ať mi dá hned vědět, že teď musím domů. "Jasně zlato, a díky za všechno," řekla, objala mě a já se vzdalovala ke svému domu. Doma jsem se snažila soustředit na učivo, jelikož máme zítra, ve čtvrtek psát z dějepisu, ale nešlo to se soustředit, když myslíte na někoho koho máte moc rádi i když nejste ze stejné rodiny. Jak jsem se tak "učila" a přemýšlela, usnula jsem. Vzbudila mě až máma, která přišla v 19:00 z práce. "Děje se něco zlato?" zeptala se mě a sedla si ke mně na postel. " Nic," rychle jsem odpověděla a snažila se vyhnout jejímu pohledu. "Víš, že mi můžeš říct všechno," řekla a vzala mi hlavu do dlaní. " Já vím mami, ale tohle je strašně složitý," odpověděla jsem a pokusila se o úsměv. "Tak jo zlato, běž už spát dneska, je pozdě, miluju tě," políbila mě a odešla z pokoje. "Já tebe taky," zašeptala jsem už do prázdného pokoje, lehla si a pokusila se usnout, ale stále jsem myslela na Michala jak vypadá atd. Z toho všeho se mi motala hlava a já dokázala konečně usnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama