Sourozenecká láska a jiná neštěstí: 2.kapitola

6. března 2012 v 11:54 | Lilly |  Povídky
// Takže tady vám dávám 2.kapitolu Sourozenecké lásky ♥ nevím jak se vám líbila 1.kapitola..žádné komentáře...Prosím..jestli si ji přečtete tak ji ohodněte komentářem, ať víme jak na tom jsme :) //

2.Kapitola


Ráno jsem se vzbudila, podívala se na hodiny a rychle jsem vyskočila z postele s výkřikem "Zaspala jsem!" Rychle jsem se začala oblékat, umyla se, ani jsem nesnídala a utíkala rychle do školy. Tam jsem se vymluvila na to, že jsem omylem zaspala, sedla si do lavice a sledovala učitelku jak vykláda výklad z češtiny. Po hodině o velké přestavce se ozvalo z hlášení. "Slečna Gilbertová do ředitelny." Překvapeně jsem se zvedla a šla pomalým krokem do ředitelny, zaklepala jsem a čekala až se ozve "dále" vešla jsem, pozdravila a sedla si do křesla naproti řediteli a naší třídní. "Slečno Gilbertová, děje se něco? Nikdy se vám nestalo že by jste zaspala. Vždy jste byla premiantka školy, ale najednou máte špatné známky," řekl mi ředitel a třídní jenom přikyvovala. "No ne neděje se nic o čem by jste měli vědět," řekla jsem jen, ale věděla jsem že si myslí pravý opak. "Tak dobře slečno Gilbertová, můžete jít zpátky do třídy," řekl mi ředitel. Já se zvedla, přikývla jsem, pozdravila a šla zpátky do třídy. Tam se po mě lidi otáčeli a smáli se mi za zády, že jsem byla v ředitelně, jak já nevím bych byla ten největší zločinec. Těšila jsem se až bude konec školy, a když jsem se ho dočkala běžela jsem domů. Tam jsem se zamkla v pokoji a psala deník ovšem co se mi stalo, abych se nějak vypsala.




Ráno mě vzbudila mamka, že mi zvoní mobil. Když jsem se podívala kdo to je, zjistila jsem, že kdo jiný než Michelle. Hned jsem vykřikla "Tak co je něco nového?" Jenže Michelle se v telefoně rozbrečela a začala koktavě mluvit. "Nějaká paní ho našla dneska ráno v parku pobodaného," brečela. "Teď je v nemocnici na operaci a nikdo neví jestli to vůbec přežije," vzlyká. Já jsem tohle nečekala tak jsem se sesunula v pláči na zem. Mamka ke mně přiběhla a ptala se co se stalo. Já řekla Michelle, že hned u ní budu a položila jsem telefon. "Michala pobodali dneska ráno v parku, teď je na operaci a nikdo neví zda to přežije," řekla jsem mamce a rozbrečela jsem se jí v objetí. Smutná mamka mě zvedla a řekla "Vezmu vás do nemocnice a ve škole tě omluvím." Ubrečeně jsem promluvila, "díky mami, jenže co teď, strašně se bojím." "Neboj se on to zvládne, musíme být všichni silní," řekla a posedila mě do auta, jely jsme pro Michelle a s ní hned do nemocnice. Hned jak jsme byly u nemocnice rychle jsme vystoupily a běžely, v nemocnici jsme vyděšené vykřikovaly jestli neví co je s Michalem Salvatorem. Sestřičky nám řekly, že už je 3 hodiny na operaci, ale že snad za další hodinu budou končit. My jsme se jenom na sebe s Michelle podívaly, objaly a rozbrečely. Najednou ze dveří vyšel doktor, došel k nám. "Vy jste příbuzné od Michala Salvatora?" zeptal se a přitom se podíval na mě a na Michelle. "Ano já jsem jeho sestra a tohle je moje nejlepší kamarádka," odpověděla Michelle. "Aha, no teď jsme skončili s operací, leží na Jipce a je zatím v umělém spánku," řekl doktor a dívál se na nás. "No a je v pořádku?" řekly jsme naráz. Myslím si že bude v pořádku, až se probudí z umělého spánku budeme vědět víc," usměje se, " teď ale budete muset odejít, potřebuje mít klid a teď vás k němu nepustím, příjďte zítra ráno, to už bude snad vzhůru," odpověděl doktor a odešel zpět na operační sál. "Děkujeme," odpověděla jsem a táhla Michelle ven z nemocnice. "No vidíš bude na tom dobře neboj se," objala jsem ji a políbila na líčko. "Díky Lilly, moc jsi mi pomohla, jsem ráda že tě mám," řekla a obě jsme se vidaly k nám domů. Doma jsme si pustily romantický film a dívaly se, přitom jsme ale usly u mě na postely.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama